Vojtěška setá

Popis

Je to vytrvalá bylina s dlouhým kořenem a přímými, skoro lysými, 30 – 100 cm vysokými lodyhami, jež jsou porostlé trojčetnými a krátce řapíkatými listy, složenými z lístků 20 – 30 × 10 mm velikých, obvejčitých a olysalých. Drobné motýlovité kvítky skládají hlávkovité hrozny, 10 – 30 mm dlouhé, jež vyrůstají v paždí listů. Jednotlivé kvítky jsou 8 – 11 mm dlouhé, složené z pěticípého kalicha, který je na žilkách chlupatý, a z modrofialové, bledě modré až někdy i bělavé koruny, jejíž největší horní plátek čili pavéza nese tmavou kresbu. Dva postranní plátky korunní neboli křídla jsou delší než dva spodní plátky, které jsou srostlé a tvoří tzv. člunek. Tyčinek je 10, z toho 9 srůstá svými nitkami dohromady a jedna zůstává volná. Pestík se svrchním semeníkem se mění v krátký, šnekovitě stočený lusk, který má 1 – 3 řídké závity a měří 4,5 – 11 mm v průměru. Na povrchu je síťkovaně žilkovaný a přitiskle chlupatý. Kvete od května do října.

Výskyt

 Tato rostlina se pěstuje již od nepaměti, takže není dobře známo, kde je její původní vlast, ani jak vznikla. V typické podobě se v přírodě planě nevyskytuje. Nejpodobnější rasy nalezneme v Přední Asii a na jihu evropského Ruska. Patrně je to kříženec několika divokých druhů. Byla pěstována již ve starém Řecku a Římě, kam se dostala kolem roku 470 př. n. l. v době perských válek z Íránu. Ve větší míře se pěstuje od 19. století. Dnes se pěstuje a často zplaňuje v celé Evropě, v Asii až do Číny, Tibetu a Přední Indie a v Severní Americe. Roste též v severní Africe.

Odkazy