Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Cesmína paraguayská je stálezelený strom přirozeně dosahující výšky až 20 m (člověkem pěstovaný strom je daleko menší). Jako mladá rostlinka připomíná spíše keřík, který se postupně stává stromem. Oblíbené prostředí cesmíny jsou okolí potoků a lesů v nadmořské výšce kolem 500-700 metrů nad mořem. Nejvíce prospívá ve stinnějších stanovištích bez vlivu větru. Listy jsou cca 3-5,5 cm široké, 7-11 cm dlouhé, vejčité až mírně protáhlé s vroubkovaným okrajem. Často se jim říká yerba (španělsky) nebo erba (portugalsky), znamenající obojí "rostlina". Právě list je místo, kde je ve velkém množství obsažen kofein a další xantinové deriváty mající kýžený účinek maté. V paždí listů vyrůstá větší množství menších kvítků. Květ je zelenobílý se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je červenohnědá, kulatá peckovice o průměru 0,5-1 cm.
Dnes se pěstuje převážně v regionu Jižní Ameriky na území Argentiny, Chile, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye. Původně bylo zřejmě naleziště cesmíny někde na jihu Brazílie místní obyvatelé to společně postupně rozšiřovali přes Paraguay dále (nicméně tenkrát ta oblast nebyla striktně vyčleněna, zvláště když tam kvůli území došlo k několikerým válkám).
V 16. století během evropské kolonizace Jižní Ameriky došlo k veliké oblibě právě u Evropanů. Přistěhovalí Evropané oblíbenou rostlinu rozšiřovali po celém kontinetně dalších cca sto let. Maté se postupně stalo paraguayskou hlavní komoditou před tabákem, bavlnou nebo vepřovým masem. Po vyhlášení nezávislosti došlo k rozvoji pěstování maté, ačkoliv během šestileté paraguayské války se většina plantáží ekonomicky i demograficky zdevastovala.
Přelom 19. a 20. století ve vývozu maté patřil Brazílii, poté Argentině (Brazílie se vrátila k pěstování kávy) až dodnes, kdy převládá produkce Brazílie, poté Argentiny a poslední Paraguay. Ve všech těchto zemích je popíjení maté celospolečenskou, kulturní, i osobní záležitostí. Maté se popíjí horké nebo studené, při společenských událostech nebo při běžném popíjení doma v rodinném kruhu.