Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Tužebník jilmový je vytrvalá bylina dosahující výšky do 200 cm. Lodyha vyrůstá z dřevnatějícího oddenku, je přímá, hranatá, tuhá, lysá, vysoká a na vrcholu vytváří vrcholičnaté květenství, neobvyklé pro dvouděložné rostliny. Listy rostou na lodyze střídavě, mají 4-8 cm dlouhé řapíky, jsou tmavě-zelené, lichozpeřené, na líci světlejší a lysé, na rubu plstnaté, tří nebo pětijařmé, lístky jsou vejčité, špičaté, pilovité lístky, u báze mají listy polosrdčité palisty s pilovitými okraji. Oboupohlavné miskovité květy mají až 5 mm v průměru s 5 kališními a 5 korunními lístky, aromaticky voní a objevují se od května do července. Plodem je hnědá, lysá, asi 2 mm dlouhá opadavá (nepukavá) nažka srpkovitého tvaru.
Nejen keltská kultura vyhraňuje značný prostor pro tužebník jilmový ve svých příbězích, pověstech a povídkách. Mytologie Walesu popisuje vytvoření byliny tužebníku (zde se nazývá Blodeuwedd) kouzelníkem Gwydionem a Mathem, králem Gwyneddu. Rostlina má nicméně mnoho dalších cizích názvů. Např. v Příběhu rytíře, prvního příběhu z Canterburských povídek od Geoffreyho Chaucera, je tužebník jilmový popisován jako základní ingredience nápoje "záchrany" mající klíčovou roli v příběhu. Další jeho název je Brideworth, jelikož se tužebník často používal k provonění místností během slavnostních ceremoniálů, svateb nebo náboženských festivalů v anglosaských zemích.
Celá rostlina poskytuje příjemnou vůni a chuť vzdáleně připomínající hořké mandle a z těchto důvodů se v historii bylina používala nejen jako léčivka, ale také k aromatizaci místností nebo prostorů. Tužebník se navíc používal a stále používá k dochucení některých druhů vín, piva a octa. Květy tužebníku se mohou zpracovat do džemů, marmelád (přináší mandlovou příchuť).
Tužebník jilmový se ve velké míře a intenzitě nalézá po celé Evropě kromě nejjižnějších cípů. Dále se vyskytuje východním směrem po západní část Sibiře, zasahuje do Malé Asie, Kavkazu až do Mongolska. Sekundárně byl tužebník zavlečen do Severní Ameriky, kde se mu velice daří. Rostlina se běžně vyskytuje v mokřadech, na vlhkých polích, lukách a částech lesů, na prameništích. V České republice se bylina nachází v celé šíři od nížin po podhůrská pásma.