Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina dorůstající výšky 30-120 cm. Listy jsou až 30 cm dlouhé, vejčité až laločnaté, vroubkované na okraji, na rubu řídce ochlupené a vstřícně postavené, lodyha je plstnatá. Žluté květy vyrůstají od května do září na delších stopkách do okoličnatého květenství. Po odkvětu dozrávají malá, černá semena v dlouhých plodech formující šešulovité, cylindrické tobolky. Poraněné pletivo natě nebo listů produkuje žlutooranžové mléko, latex.
Jako detoxikační a čistící bylina byl vlaštovičník znám od dob římských a řeckých lékařů, konkrétně Plinia staršího a Dioscorida (kolem 1 století po Kristu). Ve stejném období a ve středověku se rostlina žvýkala k utlumení bolesti zubů. Herbář Johna Gerarda z roku 1597 vypovídá o očistném efektu šťávy vlaštovičníku. Z Rumunska a přilehlých oblastí pochází staré bylinkářské doporučení podávání vlaštovičníku při zácpě a pro jeho očistné, projímavé vlastnosti. Moderní anglická bylinkářka Juliette de Bairacli Levy doporučovala vlaštovičník velký vyluhovaný v mléce nebo latex byliny proti bradavicím. Francouzští herbalisté v čele s Mauricem Mességuém podávali vlaštovičník větší při různých zánětlivých chorobách včetně atopické dermatitidě.
Vlaštovičník větší pochází původem z mírných oblastí severní Afriky, Evropy (Středomoří) a částí západní Asie. Dodnes lze vlaštovičník nalézt na Kanárských ostrovech, v Alžírsku, Maroku přes Portugalsko, Španělsko, Francii, Německo, Chorvatsko, Řecko, Itálii, Makedonii, Bulharsko, Slovensko, Českou republiku, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, severně po Holandsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Irsko a Velkou Británii a východně po Kavkaz, Arménii, Kazachstán, Gruzii, Írán, Turecko, Mongolsko a Sibiř. Do Severní Ameriky byla rostlina přivezena kolem roku 1672 osadníky.