Herbář
Plicník lékařský
krytosemenné
vyšší dvouděložné
brutnákotvaré
brutnákovité
Popis
Je to vytrvalá bylina s poměrně tenkým, rozvětveným oddenkem a lodyhami 10 - 30 cm vysokými, chlupatými, přímými a jen nahoře rozvětvenými většinou ve 3 vijany. Pět až sedm lodyžních listů je úzce vejčitých až kopinatých, skoro přisedlých, 4 - 6 cm dlouhých, 1 - 2 cm širokých. Přízemní listy v růžici se vyvíjejí zároveň s květními lodyhami a jsou 4 - 12 cm dlouhé a mají dosti dlouhé řapíky, na líci opatřené hlubokým žlábkem a kratší nebo stejně dlouhé jako čepele, jež jsou vejčité, na konci špičaté, naspodu skoro srdčité nebo uťaté, 2 - 5 cm široké, na líci tmavší s bělavými okrouhlými skvrnami, na rubu světlejší, s žilnatinou zpeřenou, dosti měkce chlupaté. Květy skládají vijany. Jednotlivé kvítky mají kalich 6 - 8 mm dlouhý, za plodu prodloužený až na 12 mm, do třetiny až poloviny rozdělený v pět cípů. Nálevkovitá koruna je nejprve růžová, později fialová, 13 - 18 mm dlouhá, v ústí s chomáčky chlupů, rozdělená v pět zaokrouhlených cípů. Pět tyčinek je kratčích než trubka koruny. Jejich nitky jsou krátké. Semeník nese čnělku s hlavatou bliznou a mění se za plodu ve 4 tvrdky, jež jsou 3,5 - 4 mm dlouhé, leskle hnědé až černé. Kvete od března do května.
Výskyt
Hojně roste ve světlých hájích, stinných listnatých lesích, na okrajích lesů a v křovinách s vlhčí a hlubokou půdou z nížiny až do podhůří. Nejlépe se mu daří na teplých vápencových podkladech. Je to evropská rostlina, která na východ je rozšířena do střední a jižní části evropského Ruska, kde zasahuje až do předhoří Kavkazu. Na západ zasahuje do Arden a do francouzské Jury.
Na podobných stanovištích se vyskytuje plícník tmavý (Pulmonaria obscura Dum.), který je význačný tmavými listy beze skvrn. Dříve byly oba druhy považovány za poddruhy jediného druhu plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.) - subsp. officinalis (syn. subsp. maculata) a subsp. obscura. Nověji hodnotí systematikové tyto poddruhy jako druhy P. officinalis a P.obscura. Od středověku se používaly k léčení převážně rostliny se skvrnitými listy, a to pro podobnost se skvrnami na nemocných plicích (odtud i jméno rodu). Z farmaceutického hlediska jsou však obě rostliny považovány za rovnocenné. Nesmíme je však zaměnit za další dva u nás vzácně rostoucí druhy plicníků s uzšími přízemními a měkce chlupatými listy, které jsou neúčinné. Plicník skvrnitý (P. saccharata Mill.) se často pěstuje jako ozdobná rostlina na skalkách a v zahrádkách.