Herbář
Starček přímětník
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hvězdnicotvaré
hvězdnicovité
Popis
Rostlina je dvouletý nebo krátce vytrvalý hemikryptofyt vyrůstající z nedlouhého, jako ukousnutého oddenku s krátkou, rozvětvenou hlavou. Má vzpřímenou, rýhovanou lodyhu dorůstající do výše 30 až 90 cm která je v horní části rozvětvená, lysá nebo pavučinatě chlupatá a často bývá vespod nachově naběhlá. Tuhé, řídce vlnaté a později olysalé listy bývají zbarvené zeleně až modrozeleně a jsou peřenosečné až peřenodílné a výrazně zkadeřené. Listy vyrůstající v růžici jsou řapíkaté a jejich lyrovité čepele jsou 1 až 3krát zpeřené, mají nápadně velký, vejčitý, nepravidelně zoubkovaný poslední úkrojek a bývají dlouhé 7 až 20 cm a široké 2 až 5 cm, u báze je několik tenkých čárkovitých úkrojků a mají často červenou žilnatinu. Střídavě vyrůstající lodyžní listy, často bez zřetelného řapíku, jsou výrazně zprohýbané s úkrojky prostorově rozloženými a bez výrazného koncového úkrojku. Listy v růžici i vespod lodyhy za květu obvykle usychají.
Sytě žluté květní úbory na stopkách asi 1 cm dlouhých mívají v průměru 15 až 20 mm a jsou poskládány do chocholičnaté laty. Na bezplevném květním lůžku vyrůstají dvojaké kvítky, v terči 60 až 80 oboupohlavných s pětizubou trubkovitou korunou a po obvodě 12 až 15 pestíkovitých jazykovitých s asi 10 mm dlouhou ligulou se třemi zoubky. Gyneceum je složeno ze dvou plodolistů, trubkovité kvítky mají po pěti tyčinkách. Úbory mají široce zvonkovitý, 5 až 10 mm dlouhý, často nahnědlý jednořadý zákrov tvořený asi 13 zelenými, podlouhle kopinatými listeny a na bázi je asi poloviční počet drobných listenů zákrovečku. Kvete od července do září.
Plodem je žebrovatá válcovitá nažka asi 2 mm dlouhá se 6 mm bílým chmýrem. Nažky jsou dvou typů, z trubkovitých kvítků jsou na žebrech brvité a mají chmýr trvalý, z jazykovitých jsou lysé a chmýr mají snadno opadavý. Statná rostlina může ročně vyprodukovat až tisíce po mnoho let dobře klíčivých nažek které jsou rozšiřovány převážně větrem.
Výskyt
Druh pocházející z lesostepí obvykle v Česku vyrůstá na sušších místech pastvin, luk a mezí, na kamenitých stráních a nezastíněných okrajích lesů. Rozšiřuje se také na příhodná místa v okolí cest, železničních tratí, opuštěných lomů a na různé ruderalizované plochy.