Dobromysl obecná

Popis

Je to 20 - 50 cm vysoká vytrvalá bylina s dřevnatým výběžkatým oddenkem, ze kterého vyhání tuhé, temně zelené až hnědočervené, lysé, pyřité až vlnaté prýty s přisedlými siličnými žlázkami. Lodyhy jsou vystoupavé až vzpřímené, čtyřhranné, nahoře vstřícně větvené, se vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými až vroubkovanými listy. Květenství tvoři chocholičnatá lata z hlávek, složených z chudokvětých lichopřeslenů. Květy jsou obojaké nebo jen samičí (samostatné rostliny), souměrné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, krátce stopkaté, vyrůstají z úžlabí přisedlých, lysých a vejčitých listenů. Kalich je zvonkovitý, s 13 vyniklými žilkami, pětizubý, s trubkou v jícnu dlouze vousatou. Koruna je dvoupyská, světle karmínová až masově červená, s horním pyskem přímým a dolním sehnutým. Tyčinky jsou dvoumocné a z koruny vyniklé. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, na spodině se žláznatým nektariovým prstencem. Plodem jsou 4 podlouhle vejcovité, hladké, hnědé tvrdky. Kvete od července do září.

Nezkušení sběrači by se měli před sběrem seznámit s typickými botanickými znaky dobromysli, aby nedošlo k záměně s podobnými rostlinami z čeledi hluchavkovitých, např. majoránkou aj.

Podle záznamů se dobromysl používala již ve starém Egyptě a ve středověku jako lék proti nervovým křečím, různým bolestem a vykuřovala se jí obydlí, aby zde vládla spokojenost. Ve středověku byla dobromysl řazena mezi byliny, chránící před ”zlou mocí”. Německé herbáře uvádějí široký soupis nemocí, proti kterým má mít účinek, jako např. astma, vodnatelnost, kašel, nechutenství atd.

Výskyt

Je dosti hojná na výslunných stráních, suchých loukách, ve světlých křovinách, na mýtinách, ale i zastíněných místech a druhotných stanovištích (např. silniční a železniční náspy) z nížiny do hor. Preferuje hlavně teplejší oblasti. Roste v mírném pásu Eurasie (na jihu převážně v horách), na jih do Himaláje a na východ do střední Sibiře. Do Číny a Severní Ameriky byla zavlečena.

Odkazy