Meduňka lékařská

Popis

Je to vytrvalá, 1 až 1 m vysoká bylina se čtyřhrannou chlupatou a hustě olistěnou rozvětvenou přímou lodyhou. Vstřícné, poněkud svraštělé listy mají zašpičatěle vejčitou až zaobleně kosočtverečnou čepel s hrubě vroubkovaně pilovitým okrajem a vyniklou žilnatinou. Jsou řídce chlupaté, svrchu sytě, na rubu světleji zelené, řapík je u spodních listů dlouhý, u horních velmi krátký. Krátce stopkaté květy vyrůstají v chudých jednostranných lichopřeslenech z paždí široce kopinatých listenů. Mají huňatý dvoupyský kalich, trubkovitá dvoupyská koruna je slabě prohnutá vzhůru, její vyniklá část je stejně dlouhá jako kalich. Svrchní pysk je vykrojený, spodní trojlaločný. Zbarvení je značně proměnlivé - nejčastěji je bílé, často ale bleděmodré nebo růžové, řidčeji žlutobílé. Vnější pár tyčinek je delší, vyniklý z korunní trubky. Svrchní semeník dozrává ve čtyři tvrdky. Celá rostlina se vyznačuje slabou citrónovou vůní. Kvete od června do srpna. 

Záměna je možná s některými dalšími druhy z čeledi hluchavkovitých, kterým se meduňka podobá, lze ji však zpravidla bezpečně poznat podle charakteristické citrónové vůně.

Výskyt

Meduňka pochází z východního Středozemí, ale odpradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina i ve střední Evropě a v teplejších oblastech často zplaňuje. Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Na nechráněných místech snadno vymrzá. Jako všechny siličné rostliny vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím.

Odkazy