Herbář
Devětsil lékařský
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hvězdnicotvaré
hvězdnicovité
Popis
Je to vytrvalá, až 50 cm vysoká rostlina se silným oddenkem, ze kterého již počátkem března vyhání tlusté, duté, masově červené, šedoplstnaté, šupinaté lodyhy, ukončené hroznem bledě růžových úborů. U devětsilu se můžeme setkat se zajímavým seskupením květů. Ve středu květenství bývají nahloučeny obyčejně květy oboupohlavné, to znamená samčí a samičí, na okraji pak květy samičí. Na některých rostlinách nejsou na okraji žádné květy samičí, nebo jen několik, na jiných naopak je množství okrajových kvítků samičích a jen několik oboupohlavných kvítků středových. Devětsil je proto typickou rostlinou mnohomanželskou.
Samčí rostliny mají květy více nahloučené a jsou nižší - asi 20 cm. Samičí rostliny tvoří hrozen s květy více stopkatými a jsou vyšší, až 30 - 40 cm. Dříve dozrávají prašníky. Opylení zprostředkuje hmyz a vítr. Po odkvětu se lodyha prodlužuje. Plodem je nažka se špinavě bílým ochmýřeným chocholem; dozrává koncem května. Semena roznáší vítr, zvěř a další živočichové. Během odkvětu vyrůstají teprve dlouze řapíkaté listy, které jsou nápadné velkou, trojhranně srdčitou, mělce zubatou čepelí, která mnohdy dosahuje rozpětí až 50 cm. Jsou to jedny z největších listů u našich rostlin. Čepel je v mládí na rubu jemně plstnatá, později se tato plst ztrácí. Kvete od března do května.
Ve středních a horských polohách roste příbuzný devětsil bílý (Petasites albus), jehož květní lodyhy jsou světle žluté a listy mají výraznou nervaturu na spodní straně a na rubu jsou trvale plstnaté.
Výskyt
Roste nejraději na březích vod, ve vlhčích lesích a na zaplavovaných loukách. Vyskytuje se hlavně na vlhkých a na živiny bohatých půdách. Je rozšířen ve střední a jižní Evropě, zdomácněl v Evropě severní a dále roste v západní a severní Asii.