Herbář
Jitrocel kopinatý
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hluchavkotvaré
jitrocelovité
Popis
Je to vytrvalá bylina, která vytváří přízemní růžici dlouze kopinatých celokrajných listů se souběžnou žilnatinou, jejichž téměř lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z listové růžice vyrůstá několik přímých rýhovaných stvolů, které jsou 10 až 30, vyjímeně i 50 cm vysoké a nesou krátký vejitý až krátce válcovitý klas s drobnými pravidelnými květy, nahloučenými v paždí šupinovitých a hnědě zbarvených listenů. Oboupohlavné čtyřčetné květy jsou srostloplátečné. Z drobné čtyřcípé hnědavé koruny vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s dlouhými bělavými nitkami a žlutými prašníky. Plod je vejčitá tobolka obsahující dvě dosti velká leskle hnědá semena. Kvete od května do září.
Pod tento druh spadají dva poddruhy: j.k. obecný (P.l. ssp. communis (Schlecht.) Dost.), vyznačující se olysalými nebo roztroušeně chlupatými listy a rostoucí na travnatých místech, a j.k. pochybný (P.l. ssp. dubia (L.) Dost.), které má listy vlnatě chlupaté až plstnaté a roste na stepních stráních, mezích, slaniscích a písčinách v teplejších oblastech.
U nás se nejčastěji vyskytují další dva druhy jitrocele: j. prostřední (P. media L.), vyznačující se eliptickými listy a bílými korunami s fialovými prašníky, a J. větší (Plantago major L.), který má široce vejčité listy a řídký klas květů, který je často delší než stvol. Oba tyto druhy mají nižší obsah účinných látek, a proto jsou farmaceuticky málo významné, v lidovém léčitelství se však občas používají.
Výskyt
Obecně můžeme jitrocel kopinatý nalézt na travnatých místech, lokách pastvinách, podél cest. Je to původně evropský druh, dnes rostoucí jako zavlečený po celém světě.