Herbář
Mák setý
krytosemenné
vyšší dvouděložné
pryskyřníkotvaré
mákovité
Popis
Je to jednoletá, 30 až 180 cm vysoká bylina ronící mléko. Lodyha je přímá, nejčastěji lysá nebo jen řídce chlupatá, modře ojíněná. Listy střídavé, celistvé, podlouhlé až vejčité, zubaté, dolní v řapík zúžené, horní poloobjímavé. Květy až 10 cm v průměru, 4četné, korunní lístky bílé, růžové, červené nebo fialové, obvykle na bázi s tmavou skvrnou. Plodem je tobolka (čili makovice) různého tvaru, jež zůstává buď trvale zavřena (mák hleďák) nebo se otvírá děrami pod bliznou (mák slepák). Semena nejčastěji modrošedá, mohou být ale i bílá, žlutá, růžová, hnědá či černá. Kvete od června do srpna.
Výskyt
Jde o rostlinu výhradně pěstovanou, která neroste planě, pouze občas zplaňuje. Mák vyžaduje nezamokřenou, vápnitou a humózní půdu, stanoviště by mělo být slunné a chráněné proti větrům. Vysévá se brzy na jaře do řádků vzdálených 30 cm, když rostliny vytvoří 3 až 4 listy, vyjednotí se na vzdálenost 10 až 15 cm nebo se ponechají 2 až 3 rostliny u sebe a jednotlivé skupinky se pak vyjednotí na vzdálenost asi 25 cm. Během vegetace je nutné mák okopávat a odplevelovat. Na stejném pozemku by se mák měl pěstovat až po 5 letech, vhodnými předplodinami jsou např. košťáloviny, rané brambory či luštěniny, které se hnojí chlévským hnojem.
Původ máku setého není zcela jistý, nejčastěji se ale má za to, že vznikl z divokého máku štětinkatého (Papaver setigerum, Papaver somniferum subsp. setigerum), jenž roste ve Středozemí. Podle jiné teorie se však mák setý vyvinul jako samostatný druh již ve třetihorách. Jisté však je, že mák byl pěstován na území Evropy již v mladší době kamenné, což dokazují nálezy jeho semen na sídlištích z této doby např. ve Švýcarsku, severní Itálii, Francii či na jihu Německa. Z Evropy se pak mák šířil dál na východ přes celou Asii až do východní Číny. Na Východě jeho sláva dále stoupala a to nikoliv pouze pro jeho chutná semena, ale zejména pro opium, jež se získává z jeho nezralých makovic.
V současnosti je mák pěstován v mírných a subtropických pásmech téměř celého světa a využívá se převážně jako potravina, k výrobě oleje a v lékařství. Navzdory mezinárodním dohodám je však na radě míst dodnes pěstován zejména jako "nelegální" zdroj opia. Mezi jeho nejvýznamnější producenty patří některé chudší asijské státy, ať už to jsou země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos) nebo Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán, Indie), v nichž právě opium je často jediným možným a jen trochu lukrativním zdrojem příjmů pro tamní zemědělce.