Herbář
Jahodník obecný
krytosemenné
vyšší dvouděložné
růžotvaré
růžovité
Popis
Je to vytrvalá bylina, která má šikmý, větvený a hnědě zbarvený oddenek, z něhož vyrůstá přízemní listová růžice a dlouhé plazivé, v uzlinách kořenující šlahouny, jimiž se rostlina intenzivně vegetativně rozmnožuje. Dlouze řapíkaté trojlaločné listy mají obvejčité, ostře a hrubě pilovité lístky, které jsou na rubu hedvábně stříbřitě chlupaté, světle šedozelené, svrchu světle zelené. Postranní lístky jsou přisedlé, prostřední je krátce řapíkatý. Květní lodyhy vyrůstají z úžlabí listů a jsou zakončeny chudým vrcholičnatým květenstvím. Dlouze stopkaté, pravidelné a pětiplátečné květy mají 10 – 15 mm v průměru a kromě vejčitě kopinatých kališních lístků mají ještě vnější čárkovitě kopinatý kalíšek. Okrouhle obvejčité korunní plátky jsou čistě bílé, tyčinky a drobné pestíky sedí na polokulovitě vypuklém květním lůžku. Plody jsou drobné žlutohnědé nažky sedící na zdužnatělém květním lůžku. Plody jsou v době zralosti snadno oddělitelné od číšky, na níž jsou nazad ohnuté kališní lístky. Jahodník kvete od května do června, jednotlivě často i později a květy se při nepříznivém počasí a po oplození sklánějí, takže plody pak visí.
Další dva druhy, jahodník vyšší neboli truskavec (Fragaria moschata Duch.) a jahodník chlumí, zvaný trávnice (Fragaria viridis Duch.) mají tužší jahody, které jsou alespoň z jedné strany zelenavé a těžko nebo vůbec neoddělitelné od češule. Oba druhy poskytují dobré jedlé plody. Kulturní formy jahodníků jsou převážně kříženci amerických druhů a to jahodníku čilského (Fragaria chiloënsis (L.) WHRH.) a jahodníku viřžinského (Fragaria virginiana Duch). Z farmaceutického hlediska jsou však bezcenné.
Archeologické nálezy naznačují, že jahody byly konzumovány již v době kamenné. Nejvíce zachovalých historických záznamů pochází z doby antického Říma. Do podvědomí běžných lidí se jahody dostaly až v pozdním středověku, kdy byly jahody po celé Evropě běžně pěstovány klášterními mnichy. Do té doby byly jahody považovány za ovoce králů či šlechty.
Dnešní zahradní jahody vznikly křížením několika druhů samostatných druhů jahod, které byly dovezeny v 17. století francouzskými korzáry ze všech koutů světa (převážně z Ameriky). Za vznik dnešního jahodníku můžeme děkovat zahradníkovi jménem Antoino Duchesne, který křížil navzájem zmíněné jahodníky. Na území České republiky se ve větší míře začal jahodník pěstovat v 19. století ve středních Čechách v okolí Benešova.
Jahody lze konzumovat syrové nebo po tepelné úpravě. Může být součástí náplně ovocných knedlíků, cukrářských výrobků (koláče, dorty, bublanina, buchty,...), zavařují se do kompotů nebo zavařenin, použít k výrobě moštu, jogurtů nebo se konzumují se šlehačkou. Samotné jahody se mohou používat jako dekorace. Jahodové aroma je oblíbená u žvýkaček, bonbonů, sušenek, čokolád, ale také hygienických pomůcek a drogeristického nebo kosmetického zboží.
Výskyt
U nás je hojný zejména na pasekách, lesních okrajích, spáleništích, mezích, travnatých stráních a světlých listnatých i jehličnatých lesích od nížin do hor. Je rozšířen po celé Evropě a Sibiři, zasahuje i daleko na sever. Zplaněle se vyskytuje i ve východní Asii, v Japonsku, v Severní Americe, na Jávě, na ostrovech Mauritiu a Bourdonu, v jižní Austrálii, na Tasmánii a na Novém Zélandu.