Herbář
Ocún podzimní
krytosemenné
jednoděložné
liliotvaré
ocúnovité
Popis
Je to vytrvalá rostlina s neobvyklým životním cyklem. Hluboko v zemi má až 7 cm dlouhou hruškovitou hlízu, z jedné strany vypouklou, z druhé strany plochou a žlábkovitou. Hlízu obaluje blanitá pochva - zbytek pochvy loňského listu. Na jaře se na spodku hlízy na ploché straně vytvoří obnovovací pupen, z něhož přes léto vyroste jen kratičký a stále v zemi ukrytý stonek. Je spojen s hlízou, která funguje jako zásobárna živin. Stonek má 2 až 3 blanité pochvy a několik šupinkovitých základů budoucích listů a základy pěti květů. Na podzim z těchto základů vyrostou až nad povrch země jeden až tři květy a ostatní zakrní.
Květy mají 10 až 30 cm dlouhou okvětní trubku, která vyčnívá 5 až 15 cm nad zem. Květ ocúnu je tedy vlastně jedním z největších květů - mnohdy měří skoro půl metru, ale jeho větší část je ukryta pod zemí. Křehkou trubku okvětní chrání blanitá pochva. Květy mají rozložené, šesticípé, nálevkovité okvětí barvy fialové až růžové, zřídka bělavé. Semeník zůstává hluboko pod zemí. Po opylení vytrvávají oplodněná vajíčka v klidu až do příštího jara. Pak začne dosud kratičký stonek růst, jeho nejdolejší část ztloustne a vytvoří novou hlízu vedle staré, která po vyčerpání živin odumře. Na prodlužujícím se stonku vyrůstá pět až šest velkých, masitých, kopinatých listů, které v jarním období spolu s podlouhle vejčitou, nafouknutou tobolkou vyrůstají nad zem. Současně se pod zemí v úžlabí prvního listu vytvoří další obnovovací pupen. Tobolka obsahuje četná hnědočerná semena. Ta mají zvláštní masitý výrůstek, který ve vlhku zrosolovatí; jeho pomocí se semena lepí pasoucímu se dobytku na nohy a jsou roznášena. Kvete od konce srpna do konce října.
Neobvyklý životní cyklus, kdy se na podzim objevují květy a na jaře rostliny se semeny, vynesl ocúnu ve středověku název "Filius ante patrem" - tj. "syn před otcem".
Výskyt
Roste na hnojených loukách, v příkopech a podél cest. Je rozšířen ve střední, západní a jižní Evropě od Skotska a Dánska na východ až k poříčí Visly a do Rumunska a Bulharska. Na jihu zasahuje do středního Španělska, střední Itálie a do severní části Bálkanského poloostrova. Původní vlastí je patrně evropská část Středozemí a na sever se ocún šířil spolu s vytvářením lučních kultur.