Herbář
Violka vonná
krytosemenné
vyšší dvouděložné
malpígiotvaré
violkovité
Popis
Je to vytrvalá, 10 až 15 cm vysoká bylina, která vyhání z krátkého a poměrně tlustého oddenku 10 - 20 cm dlouhé, kořenující, plazivé výhonky, které pak druhým rokem kvetou. Listy tvoří přízemní růžici, jsou tmavě zelené, ledvinitě okrouhlé až široce vejčité, na bázi srdčité, vpředu slabě špičaté až zaokrouhlené, na okrajích hustě a jemně vroubkované, roztroušeně chlupaté až lysé, s řapíky až 5 cm dlouhými. Palisty jsou široce vejčité, špičaté, celokrajné nebo nahoře žláznatě brvité. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, uprostřed kterých jsou 2 listeny, květy jsou oboupohlavné, pětičené, převislé, souměrné, vonné, kališní lístky jsou vejčité, 4 - 5 mm dlouhé, tupé a mají naspodu přívěsky. Korunní plátky jsou zbarveny tmavě fialově s načervenalým odstínem, naspodu bělavě, zřídka celé bílé, dolní plátek je větší a protažený v 5 až 7 mm dlouhou, fialovou ostruhu, jež je dvakrát delší než přívěsky kališní, skoro rovná a zašpičatělá. Semeník je složen ze tří plodolistů a nese zobánkovitou bliznu. Po opylení, které obstarává hmyz, hlavně včely, se mění v kulovitou, krátce a hustě chlupatou tobolku, která se poltí ve tři chlopně. Obsahuje semena s masitým přívěskem.
Mnoho květů však zůstává neoplodněno, protože violka kvete časně z jara (březen a duben). Koncem léta se však objevují druhé a zcela nenápadné květy, jež mají zavření lístky kališní a sotva znatelnou korunu, malé prašníky a tyčinky pevně přitisknuté na bliznu. Tyto drobné květy se nerozevírají a opylují se vlastním pylem, nazývají se květy kleistogamické (podle řeckého kleistos = zavřený a gamos = snoubení). Tyto přinášejí tobolky s klíčivým semeny.
Výskyt
Roste v lesích i křovinách, parcích, sadech, na okrajích cest, od nížin do podhorského stupně, hlavně poblíž lidských příbytků, neboť často zplaňuje, preferuje půdy humózní a výživné.
Pravděpodobně pochází z jižní Evropy, ale byla pěstována už od středověku a v současnosti je zcela zdomácnělá v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na východě až po střed evropského Ruska, dále v severní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze.
Zaměňuje se s podobnou nevonnou violkou psí (Viola canina L.), jež má krátký oddenek, podlouhle vejčité listy s palisty na obvodu třásnitě pilovitými, korunní plátky bledě modré až bělavé a kvete v květnu až červnu.