Herbář
Bukvice lékařská
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hluchavkotvaré
hluchavkovité
Popis
Jedná se o vytrvalou bylinu, která dosahuje výšky v rozmezí 20-60 cm, maximálně však 80 cm. Při bázi má ztlustlý až dřevnatý oddenek, lodyha je přímá nevětvená a chlupatá, listy jsou podlouhlé, vejčité, přičemž přízemní jsou dlouhé řapíkaté. Květy jsou karmínově červené, uspořádané v hustých lichoklasech. Bukvice lékařská kvete od července do srpna.
Výskyt
Bukvice se vyskytuje prakticky po celé Evropě, od severní části Pobaltí a jihu Skandinávie a britských ostrovů až po pohůří Uralu a Kavkazu na východ, severní Afriku, Malou Asii, Severní Ameriku a Asii. V Africe je rozšířena od Tuniska po Maroko, v Severní Americe je značně rozšířena také.
Bukvice lékařská není sice v Evropě domácí rostlinou, ale je zde celkem rozšířena a v České republice je začně rozšířena od nížin až po pahorkatiny (zhruba 700 m.n.m. je hraniční nadmořská výška). Nalézá se běžně v řídkých listnatých lesích, loukách nebo pastvinách.
Léčivé části bukvice jsou kořen, nať s listy. Pokud se užívá samotná rostlina, její chuť nemusí být každému vždy příjemná, proto se doporučuje kombinovat se sirupem, medem nebo jiným sladkým korigenc, který jeho užívání více zpříjemní. Odvar z bukvice se může užívat vnitřně, na kůži nebo třeba do uší, pokud je potřeba zahnat bolesti uší zapříčiněných nespecifickým zánětem. Odvar se může popíjet 2x-4x denně nejlépe před jídlem.
V historii se také používala směs bukvice společně s rozmariny a šalvěje (někde možno i jalovec) proti bolestem končetin, který se kombinoval se zázvorem, cukrem a hrozinkami. Pokud je připraven prášek z betoniky - bukvice, užívá se 3x denně po jídle v množství, které se vejde na špičku zakulaceného nože. Tinktura je nejvhodnější 3x denně po 35 kapkách před jídlem. Tinkturu si můžeme připravit sami smícháním s 60% lihem.