Herbář
Vstavač mužský
krytosemenné
jednoděložné
chřestotvaré
vstavačovité
Popis
Je to vytrvalá, 15 - 60 cm vysoká bylina, se dvěma poměrně velkými hlízami kulovitého tvaru. Z jedné, loňské svraskalé vyrůstá a bere z ní živiny, druhá je hladká, letošní, do níž shromažďuje zásobní látky pro příští rok. Po odkvětu se stará hlíza ztratí a přezimuje jen nová. Lodyha je přímá, na bázi a v horní třetině šupinatá, v dolní polovině hustě listnatá, mělce rýhovaná, nafialovělá. Střídavé listy jsou podlouhle až široce kopinaté, špičaté, k dolnímu konci pozvolna zúžené, žilkované, jasně zelené, ploché, červeně tečkované, horní pochvaté. Květenstvím je klas, podlouhlý nebo válcovitý, později značně prodloužený, jehož květy vyrůstají z paždí kopinatých, síťovitě žilnatých, zelených nebo nafialovělých listenů, stejné délky jako květy, případně i delších. Květy jsou světle červené, bledě pupurové nebo i bílé, nevonné. Okvětní lístky jsou volné, vejčitě kopinaté. Vnější mají 3 žilky, vnitřní kratší mají jen po 2 žilkách. Plochý pysk 5 - 7 mm dlouhý je hluboce trojlaločný, červeně tečkovaný, na okraji jemně vroubkovaný. Ostruha je stejně dlouhá jako semeník, téměř vodorovně postavená, na konci rozšířená, světle nebo tmavěji červenofialová. Pyl prašníkových pytlíčků je slepen v hruškovité útvary (tzv. brylky), jejichž držadélko je na konci lepkavé a vězí ve zvláštní kapsičce horního okraje blizny. Brylka se přilepí na sosák hmyzu, který ji přenese na bliznu jiného květu, kde způsobí opylení. Jednopouzdrý semeník, složený ze tří plodolistů, se mění za plodu v tobolku, obsahující četná a velice drobná semena, jež mají volnou síťkovitou slupku. Kvete od poloviny května do konce června.
Výskyt
Roste dosti hojně na sušších lukách, na pastvinách, na křovinatých stráních i sušších lesích. Má dva poddruhy, a to v. m. obyčejný (O. m. subsp. genuina (Rchb.) Osv.), který je pravděpodobně u nás více vysokohorským a horským typem, rostoucím na vápencovém podkladu. Další poddruh - v. m. znamenaný (O. m. subsp. signifera (Vest.) Soó) je rozšířen od pahorkatin až do subalpínského stupně. Oba poddruhy se svým výskytem zřejmě dost překrývají. Jsou rozšířeny ve střední a jižní Evropě , v Malé Asii a v zemích kolem Kavkazu a odtud dále až do Sibiře.