Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Kokoška pastuší tobolka je nenápadná vytvalá bylinka rostoucí do maximální výšky zhruba 50 cm. Lodyhu má kokoška často větvenou. Přízemní listová růžice je tvořená chobotnatě laločnatými nebo peřenosečnými listy, v horní části rostliny jsou, bezřapíkaté, celokrajné a kopinaté chlupaté listy. Květy kokošky pastuší tobolky jsou bílé, drobné (průměr 2.5-5.0 mm), bezkorunné, tvoří koncový hrozen a objevují se v období od února do října. Zajímavostí u kokošky je známý fakt, že při teplých zimách rostle kvete nepřetržitě a květy si udrží. Vejčité a nekřídlaté šešulky obsahují více trojúhelníkovitých a podlouhlých semen.
Kokoška pastuší tobolka je léčivá bylina, která je však velice často považována za plevel. Nať kokošky pastuší tobolky se sbírá z volně rostoucích nebo pěstovaných rostlin k jídlu, jako potravinový doplněk, pro kosmetické nebo léčebné účely. Velmi často se používá k dochucování čínského jídla v Šanghaji a přilehlých provinciích, kde se praží do rýžových koláčků nebo do náplně klasických čínských knedlíčků, wontonů. V Japonsku je kokoška pastuší tobolka tradiční ingrediencí jarního festivalu Nanakusa-no-sekku. V jižní Koreji je kokoška známá jako neangi a kořeny rostliny se přidávají do typického korejského pokrmu pojmenovaného namul.
Kokoška pastuší tobolka se dnes nachází v mírném pásmu takřka po celém světě. V nížinách se nalézá hojně (v některých případech je považována za plevelnou bylinu), ve vyšších polohách se nalézá méně. Původně se vyskytovala v regionu Středozemního moře a v Malé Asii (více pravděpodobně však v Evropě), odkud se buďto lidskou činností anebo spíše svojí vytrvalostí rozšířila hlouběji do Evropy, Asie, Afriky i Ameriky (zde již díky osadníkům).