Herbář
Kopretina řimbaba
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hvězdnicotvaré
hvězdnicovité
Popis
Kopretina řimbaba je vytrvalá bylina dosahující průměrné výšky od 30 do 60 cm. Několik lodyh obvykle vyrůstá z jednoho oddenku. Lodyha je přímá, hranatá, vystoupavá, částečně chlupatá a lysá a je bohatě větvená. Listy jsou střídavé, světle zelené až žlutozelené, široce vejčité, dolní řapíkaté, horní přisedlé. Čepel listu bývá 5-8 cm dlouhá, 3-5 cm široká, na konci tupá, na rubu žláznatá, peřenoklaně vykrojená s pilovitě vroubkovanými okraji. Listy a lodyha voní po heřmánku. Květy kopretiny řimbaby jsou v úborech seřazeny do chocholičnatých lat po 15-20, trubkovité květy jsou žluté, jazykovité bílé, oboupohlavné, objevují se od června do září. Plody jsou cca 1 mm velké, žebernaté nažky.
Anglický výraz feverfew pochází z latinského febrifugia, což doslova znamená "snižovač horečky", i když se v této indikaci rostlina nepoužívá. Ačkoliv se první léčebné použití nedochovalo, v prvním století našeho letopočtu je poprvé zdokumentováno použití kopretiny řimbaby jako protizánětlivého prostředku řeckým lékařem Dioscoridem. V antickém Řecku se rostlina nazývala "Parthemium", jelikož se používala k léčbě dělníků, kteří se podíleli na stavbě Parthenonu během 5.století po Kristu. Řimbaba obecná se ve starších spisech zmiňuje jako "středověký aspirin". Řimbaba se pěstuje nejen jako léčivka, ale také jako okrasná rostlina, která se vysazuje na okrajích záhonů a tinktura z květů se používá jako repelent proti hmyzu.
Výskyt
Kopretina řimbaba pochází původně z jihovýchodní Evropy (konkrétně z Balkánského poloostrova), Anatólie, západní Asie a Kavkazu. Rostlina byla díky oblíbenosti rostliny postupně dovezena do východní Asie (konkrétně do Číny, Japonska), Severní (USA, Kanada) i Jižní Ameriky, Austrálie a Afriky. V Čechách a na Moravě roste na zahradách, v parcích, na návsích, kolem zdí a cest. Dlouhodobě se kopretina pěstovala v botanických zahradách, u farností a volně v přírodě převládá zplaněná populace v blízkosti lidských sídel.