Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Pískavice řecké seno je jednoletá vzpřímená bylina, která může dosahovat vzrůstu až 60 cm. Pískavice – fenugreek je přechod mezi obilovinou a luštěninou. Lodyha je vzpřímená, ne moc větvená s trojčetnými podlouhlými listy. Květy fenugreeku vyrůstají samostatně nebo po dvou z úžlabí listů. Pískavice kvete od června do července. Semena jsou nahnědlá, asi 0,3-0,5 dlouhá, zakulacená s hlubokou brázdou, která je rozděluje na dvě nestejné lalůčky. Jsou uloženy v dlouhé, rovné tobolce tvarem připomínajícím srp. Uvnitř je jich kolem 20. Chuť je nahořklá, zvláštní, velice podobná celeru a podobným plodinám. Vůně je velice podobná.
Celá pískavice se používá jako plnohodnotné krmivo pro dobytek. Dále se může používat jako rostlina (listy), koření nebo zelenina (výhonky,...). Čerstvé lístky pískavice jsou součástí (jako ingredience) některých druhů indického kari. Výhonky rostliny a klíčky se dají přidávat do salátů. V Indii se na trzích a bazarech pískavice prodává společně s kořeny rostlinky. V turecké kuchyni se pískavice používá k přípravě pasty, nazývané cemen. K přípravě pastirmy se navíce přidává kmín římský, černý pepř a další koření. V perské kuchyni se pískavice používá k přípravě shanbalile a je také přítomna v eshkenehu, íránské národní pochoutce. V léčitelství, farmacii a z pohledu vědy je zajímavé semeno. Starověcí Egypťané používali pískavici během balzamování svých faraónů a v Orientu konzumují mladé ženy dodnes semeno pískavice pro zvýraznění ženských partií.
Zdroje se značně liší domovinou pískavice. Česky psané herbáře a zdroje popisují původ v jižní Evropě, anglicky psaná literatura se spíše přiklání k názoru původu z Blízkého východu - a vycházejí z předpokladu, že právě na tomto území jsou nejstarší dochované záznamy o cíleném pěstování plodiny. Dosud se však neví, z kterého původního, planého, druhu se vyvinula pískavice řecké seno, nicméně jisté druhy semínek pískavice byly nalezeny z doby bronzové v Iráku (Tell Halal, 4000 před naším letopočtem) a v hrobce Tutanchamóna. Existují také hebrejské historické záznamy o pískavici, ve kterých ji popisují (první a druhé století našeho letopočtu) pod hebrejským názvem tiltan. V Čechách pískavici poprvé popsal František Bubák u Bečova nad Teplou v roce 1889, dodnes lze pískavici na území ČR nalézt ve vinorodých oblastech.