Pohanka obecná

Popis

Pohanka obecná je bylina rostoucí do velikosti až 140 cm (obvykle však 50-80 cm). Jedná se o jednoletou bylinu, která má červenohnědé zbarvení lodyhy, která je dutá, vzpřímená a jemně větvená. Listy jsou řapíkaté (dole) a přisedlé (nahoře), tvar mají srdčitý, střelovitý, čepel je trojúhelníkovitá.

Květenství vyrůstají z úžlabí listů a květy jsou uspořádány do hroznu. Květy pohanky obecné jsou oboupohlavné, mají bílou, růžovou nebo červenou barvu. Plodem je trojboká nažka s hnědočernou nebo šedou barvou. Semena po oloupání (kroupy) se složením a tvarem podobají cereáliím. Vnější obal je zastoupen tlustou jednobuněčnou vrstvou světle zelené barvy. Uvnitř se nachází endosperm se zdrojem škrobu.

Pohanka obecná má jeden silný primární kořen, který prorůstá nejhlouběji do vlhčích vrstev půdy a z něho vyrůstá mnoho drobnějších kořínků. Semínka pohanky mají trojúhelníkovitý tvar a vytváří květy s obvykle bílou barvou, někdy může být zabarvená do růžova nebo žluta. Pohance rostou větve volně po celé délce lodyhy, od výhonku produkuje přízemní šlahounek, čímž se rostlina lépe adaptuje do svého okolí než ostatní plodiny. Slupka semínka pohanky obecné má menší hustotu než voda, proto ji lze snadno odstranit.

Mouka z pohanky obecné se příležitostně využívá k přípravě nebo výrobě chleba, avšak nejčastěji se přidává do koláčů, které mají po dopečení příjemnou "nakažlivou" chuť, tmavou narůžovělou barvu a bývá součástí přirozeného stravování po celé Severní Americe v období zimy. Tyto speciální koláče jsou pečeny na grilovacím roštu, jedí se s javorovým sirupem nejčastěji ke snídani. Další oblíbené pečivo, vyráběné z pohankové mouky, je lívanec, který je velmi populární mezi holandskými dětmi, a o kterých se říká, že jsou velice výživné, plné nutrientů, a jsou snadno stravitelné.

V Indii je pohanka velice široce pěstována v Himalájích a bývá konzumovaná během půstu, jelikož je jedním ze zákonných a povolených jídel při těchto příležitostech. Dalšími zeměmi, které využívají ve velkém mouku pohanky na výrobu pečiva a dalších výrobků, jsou na východě Čína a potomkové tatarských kočovníků. V Japonsku se pohance říká Soba a vyrábí se z ní mouka na vaření knedlíčků, těstovin na proncipu makarónů atd...Semínka z pohanky jsou vysušeny a vařeny na páře, takto konzumovány nebo je z nich připravován speciální chléb Manju. Mladé listy pohanky obecné jsou konzumovány syrové jako zelenina a stopky a další části rostliny jsou využívány jako krmivo pro dobytek. V ruské armádě je pohanková kaše součástí běžného jídelníčku řadového vojáka a podává se s máslem, lojem nebo s konopným olejem. Z pohanky se destilací vyrábí mnoho rozličných destilátů, od speciálních druhů anglické whisky až po japonský destilát shochu, vyráběný již od 16tého století v horských průsmycích.

Výskyt

Jedná se o rostlinu, která se nachází prakticky všude, nicméně je dobré mít na paměti, že se nejedná o původní rostlinu. Byla totiž do Evropy nějaký způsobem dopravena. Původ se zatím najisto neví. Jiné zdroje zmiňují domovinu pohanky jako jihovýchodní Asii až po začátek horských pásů mířících k Tibetu. Jiné zdroje popisují původ pohanky na území jižní Sibiře a severní Číny.

V České republice se nejvíce používá jako hospodářská plodina, ale může někdy zplanit. Roste v různých částech Evropy, kde také zplaňuje. Nachází se však také v Asii a Severní Americe. Do západní Evropy přinesli pohanku křižáci jako zdroj mouky pro přípravu chleba, a proto se ve Francii zažil výraz "Saracen corn", saracénské obilí.

Klasická pohanka obecná byla poprvé zkultivována a "domestifikována" ve vnitrozemí jihovýchodní Asie zhruba 6000 let před naším letopočtem, odkud se lidskou obchodní a zemědělskou činností rozšířila do centrální Asie a Tibetu, na blízký Východ a přes Tatary a kočovné Mongoly až do Evropy. Zřejmě nejjasnější původní domovinou pohanky obecné byla čínská provincie Yunnan. První dokumentovaná zpráva o výskytu pohanky obecné v Evropě pochází z území dnešního Finska kolem roku 5300 let před naším letopočtem (jako první náznak zemědělství) a další pochází z oblasti Balkánu okolo roku 4000 před naším letopočtem, ze středního neolitického období. V ruštině se pohanka nazývá grechka. značící termín "řecký", "řek", což vychází ze svého původu z Byzantské říše, odkud se pohanka rozšiřovala v období sedmého století našeho letopočtu. Stejný případ je v ukrajinštině.

Odkazy