Herbář
Čajovec kapský
krytosemenné
vyšší dvouděložné
bobotvaré
bobovité
Popis
Čajovec je vytrvalý stálezelený vzpřímený keř nebo keřík, který může dorůst až 2 m výšky. Mladá rostlina může mít jemné, často červené větévky s jemně jehličkovitými zpeřenými lístky, které mají délku od 15 do 60 mm a jsou kolem 1 mm tlusté. Shlukují se v trsy a nemají řapíky. Čajovec kvete v rozmezí od května do července, přičemž květy mají barvu mírně žlutavou. Plodem je malý lusk tvarem připomínající harpunu obsahující jedno nebo dvě semena. Terapeuticky se dá používat také stonek.
V Jižní Africe je běžné popíjet čaj rooibos společně s mlékem a cukrem. Tuto tradici zbytek světa nezachovává a dává spíše přednost samotnému rooibosu, maximálně ho někde dochucují citrónem. Čaj rooibosu má červenohnědou barvu nálevu, proto se mu často říká "červený čaj", jeho příprava je prakticky shodná s přípravou čaje a jeho vůně je sladká ořechová. V moderním západním světě je rooibos velmi oblíben pro svůj obrovský obsah antioxidantů s nulovým obsahem kofeinu, což vyhledávají lidé, kteří dodržují zdravý životní styl.
Výskyt
Během 16. a 17. století se mnoho cestovatelů a botaniků cestujících kolem Cederbergu v Jižní Africe podivovalo nad zvláštní "dobrou rostlinou", kterou zde místní pěstovali pro její léčebné účinky. V roce 1772 poznamenal švédský biolog Carl Thunberg, že místní obyvatelé pěstují čaj z rostliny podobné rooibosu nebo červenému keři. Rooibos byl pro Holandské osadníky praktickou alternativou černého čaje, který byl vcelku drahý a na jehož evropských dodávkách byly evropští osadníci dost závislí.
V roce 1904 byl Benjamin Ginsberg fascinován tímto divokým druhem rostliny a během následujících let vedl několik experimentů, jehož výsledkem je dnešní perfektní odrůda léčebného rooibosu. Okopíroval čínskou metodu zpracovávání velmi jemného čaje Keemunu tím, že se čaj fermentuje v sudech ve vlhkém prostředí, což má napodobit zpracování čajů v bambusových koších. Společně s doktorem le Fras Notierem se pokoušeli o cílené pěstování této rostliny v místním prostředí a nakonec se vše zdařile povedlo, což dále vedlo Ginsberga k pobídnutí místních farmářů k pěstování této rostliny s vědomím, že se celý počin stane výnosným podnikem.
Vyrostla zde Klein Kliphuis farma, kde za dobu deset let mnohonásobně narostla cena semínek rooibosu i jeho dalších částí, čímž se stala jednou z nejdražších obchodovatelných rostlin na světě. Popularita rooibosu od té doby narostla jak v tamějším regionu, tak po celém světě. Dnes již tradiční značky stále obchodují s tímto zbožím a pyšní se tradičním zpracováním rostliny a navrhují nové a rozmanité "blendy" chutí.