Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Skořicovník je menší strom dosahující výšky 8-15 m. Listy jsou podlouhle vejčité, 8-20 cm dlouhé. Zeleně zabarvené a aromatické květy jsou uspořádány do latnatých květenství. Plodem je růžová, asi 1 cm dlouhá peckovice obsahující jedno semínko. Skořice, což je vnější slupka kůry skořicovníku, má jemný povrch, světle hnědou až žlutou barvu a silné, příjemné aroma.
Poprvé se jméno cinnamon objevilo v anglickém jazyce v 15. století, kam se zřejmě dostalo přechýlením řeckého jména kínnamon přes latinu a francouzštinu. Středověký název používaný kolem roku 1000 měl však podobu "cassia/canna/cane". Řecký název byl zřejmě přijat přes jazyk Féničanů, který používal hebrejský název qinnamon (q´tsi´ah nebo qatsa, což značí "proužek z kůry"). Skořice byla v antických dobách známa také Egypťany a bývala považována za tak cenou komoditu, že se často darovala bohům. V Řecku se skořice používala k dochucování alkoholických nápojů a jídel, v Egyptě měla skořice spíše spirituální význam a symboliku. V dobách středověku byl původ skořice zahalen mýty a "povídačkami" obchodníků. Dlouhá léta byla za kolébku skořice považována "Arábie" cca do roku 1518, kdy portugalští mořeplavci založili pevnost a výrobní monopol na Srí Lance. Tamější monopol trval zhruba 100 let, posléze byla výrobní kontrola převzata Holanďany a poté Angličany.
Skořice je převážně známa jako koření k dochucování pekařských produktů a potravin jako je čokoláda (nejvíce oblíbené v Mexiku), dezerty (jablečné dorty, koláče, štrůdly), koblihy, cereálie, musli, toasty, cukr, skořicové housky, buchty, sladkosti, cukrátka, ale také k dochucení kávy (oblíbené v Turecku), čaje, horkého kakaa a likérů. Na Středním východě se skořice používá k dochucení kuřecího nebo jehněčího masa.
Původní lokalita výskytu skořice je Bangladéš, Srí Lanka, Malabarské pobřeží v Indii a Barma. Dnes se vyskytuje v subtropických a tropických oblastech jihovýchodní a východní Asie, kde se převážně pěstuje pro komerční využití. Plantáže jsou v Indii, na Srí Lance, v Číně, Barmě a Vietnamu.