Herbář
Jetel luční
krytosemenné
vyšší dvouděložné
bobotvaré
bobovité
Popis
Je to vytrvalá (u některých kulturních forem jen 2 až 3letá) bylina se silným kůlovitým kořenem, který sahá i přes 60 cm hluboko do půdy. Z trsnatého oddenku bez výběžků vyrůstá přízemní růžice listů a přímé nebo vystoupavé, jednoduché nebo spoře rozvětvené, 20 až 50 cm vysoké, chlupaté a většinou trochu hranaté lodyhy o 3 až 5 článcích. Všechny listy jsou trojčetné, spodní dlouze řapíkaté, hořejší s řapíky kratšími až přisedlé, s palisty vejčitě kopinatými, s řapíkem listu vysoko srostlými, ostře špičatými a vně chlupatými. Listy jsou složené z lístků 7 až 15 × 15 až 30 mm velikých, vejčitých až široce elipčitých, skoro celokrajných, na líci lysých a s příčnou bělavou nebo červenohnědou skvrnou, vespod přitiskle chlupatých a na okraji brvitých. Drobné, masově růžově červené nebo řidčeji vybledlé až bílé kvítky skládají v počtu 30 až 60 hlávkovitá květenství měřící v průměru 2 až 3 cm; jsou kulatá nebo vejčitá, polozakrytá velikými palisty podpůrných listů. Na jedné lodyze bývají 1 – 3 květenství, rozmístěná tak, že postranní vyrůstají v paždí listů a hořejší je zdánlivě vrcholové. Pětičetné kvítky jsou přisedlé, bez listenců, 13 až 18 mm dlouhé, přímé, složené z 10žilného kalichu, který je vně krátce chlupatý a má dolní zub delší, zbarvený bělozeleně nebo načervenale. Motýlovitá koruna je z dolejšku srostlá; její horní plátek (pavéza) je delší než oba postranní plátky (křídla) a dva spodní jsou srostlé v člunek. Pestík se za plodu mění ve vejčitý, tence blanitý, jednosemenný lusk. Kvete od května do září.
Jetel seli již staří Médové na Íránské plošině. V Evropě se vysévá asi od 10. století. Sv Hildegarda (1098 – 1178) o něm píše, že je výtečnou pící pro dobytek. O pěstování jetele k tomu účelu pojednává také Albertus Magnus (1193 – 1280). Tehdy byl ceněn a někde se dosud cení i jako léčivá bylina.
Výskyt
Jetel je pěstován na polích jako píce, divoce roste na lukách, v příkopech a v lesních světlinách. Je to rostlina značně proměnlivá, která roste z roviny až do hor v celé Evropě a v západní Asii, kde zasahuje na východ až k Altaji, Bajkalu a do Kašmíru. V severní Africe roste v Alžíru. V Severní a Jižní Americe a na Novém Zélandě roste jen zplaněle.