Když kliknete na "Přijmout všechny cookies", poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.
Tato stránka používá tzv. cookies. Některé cookies jsou nezbytné proto, aby stránka mohla správně a bezpečně fungovat. Pro tyto cookies nepotřebujeme Váš souhlas, musíme je používat. U všech dalších cookies záleží jen na Vás, jsou volitelné. Umožňují nám i třetím stranám zjistit, jak používáte stránky. Pomáhá nám to zlepšovat naše služby, přizpůsobit obsah stránky, komunikaci s Vámi a zobrazovanou reklamu tak, aby pro Vás byly nejpřínosnější. Při použití cookies vždy dodržujeme všechna pravidla, abychom chránili Vaše soukromí. Svůj výběr můžete kdykoliv změnit.
Kajeput stříbrolistý – tea tree je menší strom, dosahující průměrné výšky cca 5 metrů, maximální však až 7 metrů a šířky 3-4 metrů. Koruna stromu připomíná spíše keř, kůru má bílou, strukturou vypadající jako papír. Listy jsou jemné, sytě zelné, měkké, přímé, žilkované, vonící po citrusech, dlouhé 10-40 mm a široké asi 1 mm. Žlázky listů jsou bohaté na obsahové oleje. Květy tea tree jsou bílé až nažloutlé chomáče, které vytvářejí 2-6 cm dlouhé bodcovité útvary. Tea tree kvete většinou od jara po rané léto. Plodem je pohárkovité ovoce, mající cca 3 mm v průměru a které je rozptýlené podél větví.
Tea tree je tradičně využíváno již několik staletí domorodým obyvatelstvem k léčbě mnoha neduhů, nicméně evropská kultura se poprvé setkala s kajeputem v roce 1770, kdy se s rostlinou setkala výprava anglického kapitána Cooka. Tenkrát byla rostlina využita k přípravě čaje, proto se dodnes zachoval název tea tree jižního Pacifiku, čajový strom. Sir Joseph Banks jako botanik zámořské výpravy odvezl listy tea tree do Anglie k bližšímu studiu a zasloužil se o zvýšení popularity a spotřeby tea tree na starém kontinentu.
Zajímavostí je, že byl mnohá léta využíván jako "lékárnička první pomoci" a např. za 2. světové válce měl prakticky každý anglický voják v uniformě lahvičku s olejem z tea tree. S nástupem antibiotik se razantně snížila poptávka a spotřeba tohoto oleje, avšak jen do té doby, kdy se více začalo mluvit o nežádoucích účincích antibiotik a vzniku možné rezistence (nezapomeňme, že ohledně fenoménu rezistence se celou řadu let opravdu nevědělo!). Od té doby opět poptávka narostla a dnes je tea tree olej a přípravky z kajeputu používány jako excelentní prostředky.
Původem tea tree jsou bažinatá rašeliniště severovýchodního pobřeží provincie Nového Jižního Walesu a jihovýchodě Quenslandu v Austrálii. Jeho přirozené prostředí je podél potoků a bažinatých ploch. V prostředí, kde roste divoce, přirozeně převládá a dominuje. V historii bylo tea tree považováno za plevelnou rostlinu. Existují velice sofistikované plantáže, které stimulují přirozené prostředí divoce rostoucích kajeputů, většina je však omezena na australský kontinent.