Herbář
Andělika lékařská
krytosemenné
vyšší dvouděložné
miříkovité
miříkovité
Popis
Usušený kořen s oddenkem, bez zbytků nadzemních částí, výrazného kořenitého zápachu, chuti ostře kořenité, nahořklé. Oddenek je krátký, až 5 cm široký, na povrchu jemně a hustě kroužkovaný, nahoře často se zbytky načervenalých listových pochev. Kořeny jsou četné, až 30 cm dlouhé a až 1 cm široké, často copovitě spletené; zevně podélně hluboce brázdité, příčně hrbolaté, tenké kořeny hustě a velmi jemně kroužkované. Přízemní listy rostliny jsou velké, dlouze řapíkaté, dvakrát až třikrát zpeřené. Lodyžní listy jsou střídavé, pochvami přisedlé k lodyze. Květenství tvoří velké polokulovité okolíky. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, zelenobílé. Plody jsou dvojnažky s křídlatými žebry. Oddenky s kořeny se sklízí na podzim nebo na jaře. Droga snadno vlhne a velmi snadno podléhá napadení škůdců a hmyzu.
Dvouletá bylina, která je záměrně kultivována pro své sladké rostlinné části, jedlé jsou obzvláště nať a kořen. Stejně jako ostatní rostliny totožné čeledi, miříkovitých (Apiaceae), mají podobné morfologické vzory, proto je možné si anděliku poplést s bylinami, které nejsou dobře snášené, možno až jedovaté (bolehlav,...). Je proto důležité, aby si jednotlivec, sběratel, bylinkář řádně ověřil, zda se jedná o anděliku a druh, který přesně chce.
První rok dokáže rostlina vyprodukovat pouze listy a odpočívá, avšak druhý rok dokáže rostlina vyhnat její stonek až do výšky 2 metrů. Listy má složené z několika menších lístků, který je každý rozdělen na dalších několik menších lístečků, většinou jde o skupinky po třech. Okraje lístků jsou plynule a hladce vykrojené až zoubkované. Květů je velmi mnoho, vytvářejí složená květenství (kulovité), kvítky jsou malinké, žlutozelené.
Výskyt
Roste od podhorského do subalpinského pásma podél lesních potůčků, na travnatých horských nivách, na pasekách, prameništích, subalpinských horských loukách. Pro potřeby průmyslu se pěstuje. Preferuje stanoviště vlhká, chladná, na minerální látky bohatá.
Andělika je eurasijský druh, hojněji rozšířený již jen v severní Evropě a na Sibiři. Jelikož se ve středověku stala velmi oblíbená bylinou, na řadě míst již byla vyhubena.