Herbář
Jilm
krytosemenné
vyšší dvouděložné
růžotvaré
jilmovité
Popis
Kmen jilmů je kryt zpravidla tmavou, rozpraskanou borkou. Pupeny jilmů bývají špičaté, kryté větším počtem šupin. Listy jilmů jsou střídavé, drsné, porostlé štětinami, jednoduché, jednou nebo dvakrát hlouběji rýhované, se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou proměnlivé co do tvaru i barvy podle stupně jejich vývoje a podle místa, kde na rostlině vyrůstají. Podle listu lze jilm snadno odlišit od ostatních rostlin: jejich listy jsou obvykle s asymetrickými základy (list je asymetrický), čepel na straně orientované k vrcholu větve je větší a delší. Tento znak je tak typický, že jilm tak lze snadno rozeznat od jiných druhů opadavých dřevin. Listy vhodné k určování dřeviny je vhodné odebírat ze spodní části koruny stromu nebo keře.Jilmové plody
Jilmy jsou oboupohlavné, kvetou před olistěním. Jsou opylovány větrem (větrosnubné) nebo i hmyzem. Barevné, téměř nápadné dlouze stopkaté květy jsou staženy do vrcholíku. Květ se zelenými, nafialovělými obrvenými okvětními lístky, které jsou srostlé, nese nápadně fialové prašníky a dvě blizny. Plody, okrouhlé křídlaté nažky, jsou roznášeny větrem.
Jméno jilm, ve staročeštině také jilem, do staroslověnštiny proniklo jako ilьmъ nebo do praslovanštiny jako *jьlьmъ nejspíše ze starohornoněmeckého elm-boum přes středohornoněmecké elme, ilme. Starohornoněmecká varianta z pragermánského *elmaz. Pragermánská a latinské ulmus z praindoevropského kořene *el- (hnědý, červený) nebo *ol- (žlutohnědý, srovnej olše). Starší pojmenování jilmu – břest – postupně vymizelo. Pochází ze staročeského břěst, ze staroslověnského brêstъ, z berst-. Břest souvisí se slovem bříza. Dále souvisí s německým slovem Borke, kůra. Ve staročeštině se pro jilm někdy také užívalo slovo vaz (vaz, šlacha, jilm), někdy také jen pro jilm vaz, dnes už pouze pro něj. Pochází z praslovanského *vęzъ souvisejícího s vážností, ne s vázat, srovnej např. s polským wiąz (jilm), s ruským вяз (jilm) atd.
Z názvu stromu jilm vzniklo pojmenování pro město Jilemnice a z archaického synonyma břest názvy pro obce Břest, Břešťany, Bříšťany, Břístev a Bříství v okrese Kroměříž.
Ve starověku byl tento strom symbolem smrti. V USA je jilm symbolem svobody. Ve starověké Mezopotámii byl jilm kosmickým stromem. Lidé, kterým je přisuzováno znamení jilmu podle keltských znamení, jsou prý schopni velmi pečlivě plánovat, jsou rozvážní a předvídaví, jdou rádi vlastní cestou, zasluhují se o výjimečné činy, jsou také arogantní, ale neodolatelní pro opačné pohlaví. Měsíc jilmu je listopad.
Ve starých severských zemích, (spisy Edd) je zaznamenáno, že muž byl stvořen z jasanu a z jilmu žena (Jméno ženy – Emila – je odvozeno z Almya, což je jilm). Jilm byl uctíván jako jeden z Varträd – strážce domu a dvora, ale také je branou mezi světem lidí a přírodních andělů. V západních kulturách je jilm nazýván elfím stromem. Je branou do světa pohádek. Často stojí na rozcestích, odkud se dostanete do říše pohádek.
V roce 1188 se zapsalo do dějin skácení majestátního jilmu v Gisors, které bylo provázeno zázračným úkazem. Louis Régnier v "Histoire de Gisors" píše, že v oblasti Capville byl starý majestátní jilm hlavní atrakcí města. Peter z Tarantaise zde konal zázraky. Králové sedávali ve stínu zmíněného jilmu. Arcibiskup z Tyre odtud horlivě kázal. Smířili se zde nepřátelé Filip II. August a Jindřich II. Plantagenet. Na místo pokáceného jilmu byl zasazen kříž. Symbolem bylo i jeho "...pokácení na příkaz krále Filipa Augusta, který tím chtěl zpřetrhat vazby s anglickou rodinou Plantegenetů... " "Asi 300 let byl jeden... ...u Richmondu v Anglii známý jako Královnin jilm..." V Richmondu stále roste jilm, pod kterým podle legendy našla úkryt královna Elisabeth. Prastarý dubový a jilmový les Epping Forest v jihozápadním Essexu je největším veřejným prostranstvím ve velkém Londýně.
Jilm je státní strom amerických států Massachusetts a Severní Dakoty.