Herbář
Jitrocel větší
krytosemenné
vyšší dvouděložné
hluchavkotvaré
jitrocelovité
Popis
Je to drobnější až středně vysoký plevelný druh, zpravidla lysý a mělčeji kořenící. Rozmnožuje se pohlavním způsobem a setrvává v půdě krátkým, tlustým, vytrvalým oddenkem s četnými svazčitými kořeny. Z kořenového krčku vyrůstá přízemní růžice celokrajných, někdy až nepravidelně zubatých, okrouhle vejčitých, tupě ukončených, lysých, někdy též pýřitých listů, náhle zúžených ve žlábkovitý řapík (vyniklé žilky na rubu listu bývají obvykle lysé). Z listové růžice vyrůstá zpravidla několik přímých nebo vystoupavých, až 50 cm vysokých stvolů, ukončených prodlouženým hustým klasem, nejčastěji stejně dlouhým, někdy až třikrát delším než stvol. Drobounké, pravidelné, oboupohlavné kvítky vyrůstají z úžlabí šupinkovitých listenů. Mají hnědavou, trubkovitě nálevkovitou čtyřcípou korunu a suchomázdřitý, za plodu vytrvalý kalich. Z květů vynikají delší tyčinky. Plod je oválná až vejčitá tobolka, otevírající se v době zralosti víčkem. Uzavírá i 11 semen, jež jsou až 2 mm dlouhá, dosti proměnlivého tvaru, tj. v obrysu oválná až nepravidelně hranatá, na břišní i hřbetní straně nejčastěji mírně vypouklá. Na jedné rostlině dozrává i několik desítek tisíc semen, jež z otevřených tobolek snadno vypadávají. Již po dozrání velmi dobře klíčí, nejlépe na povrchu nebo velmi mělce v půdě, kde setrvávají klíčivá až několik roků. Na pole jsou zanášena špatně vyčištěným osivem jetelovin, vodou nebo větrem z rostlin rostoucích na okrajích polí. Kvete od června do pozdního podzimu.
Někdy se zaměňuje s jitrocelem prostředním (Plantago media L.), který má listy v růžici široce elipsovité, roztroušeně až hustě chlupaté (včetně žil na rubu listu), pětižilné až devítižilné, klínovitě zúžené v řapík. Avšak spolehlivě se odliší zejména tím, že má bílé květy s nafialovělými tyčinkami a klas několikrát kratší než stvol.
Výskyt
U nás se hojně vyskytuje na všech druzích půd od nížin až do horských oblastí, nejhojněji na vlhčích stanovištích u cest, příkopů, na pastvinách, loukách i polích. Jako polní plevel nejvíce škodí ve víceletých pícninách, kde snižuje jakost píce. Jako kosmopolitní druh je původem z Evropy a západní Asie a rozšířil se do všech světadílů.