Herbář
Lípa srdčitá
krytosemenné
vyšší dvouděložné
slézotvaré
slézovité
Popis
Lípa je mohutný strom s košatou korunou, vysoký až 25 m, rostoucí často na sutích v křovité formě. Má střídavé, dlouze řapíkaté listy se srdčitě okrouhlou, na okraji zubatou až pilovitou čepelí. Na líci jsou tmavozelené, na rubu sivozelené, v úžlabí žilek s chomáčky rezavých chloupků, jinak jsou lysé. Z úžlabí listů vyrůstají vidlanovitá květenství 5 - 15 pravidelných květů, jejichž až 8 cm dlouhá stopka je srostlá se spodní třetinou až polovinou podpůrného listenu žlutozelené barvy. Ten je krátce řapíkatý, podlouhle jazykovitý, blanitě kožovitý a lysý (!). Pětičetné květy mají pýřitý kalich a korunu s volnými úzkými plátky žlutavé barvy. 20 - 30 tyčinek s bělavými nitkami srůstá v pět svazečků. Svrchní pětipouzdrý plstnatý semeník kulovitého tvaru má krátkou čnělku, zakončenou pětilaločnatou bliznou. Plod je tvrdá kožovitá nažka, hranatě kulovitého tvaru, klíčící až druhým rokem a rozšiřovaná větrem s celým plodenstvím. Kvete od června do července a patří mezi nejvýznamnější medonosné rostliny, které poskytují na jednom stromě velké množství světlého nektaru.
Lípa malolistá bývá zaměňována s příbuznou lípou velkolistou (Tilia platyphylla Scop.), od které se liší několika málo znaky. Oba druhy se navíc běžně kříží a jednoznačné určení je často nemožné, zejména v nových výsadbách. Při sběru je ovšem důležité odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných, dnes velice často vysazovaných druhů, jako je lípa plstnatá = stříbrná, lípa americká aj. Tyto druhy mají ochlupené listeny a výrazněji zbarvené nitky tyčinek a pro sběr jsou nevhodné.
Lípa je od pradávna jedním z nejoblíbenějších stromů po celé Evropě a hojně se s ní setkáváme již ve starých bájích, pověrách, poezii a výtvarném umění. U nás se stala dokonce zásluhou Kollárovy Slávy dcery a národního obrození národním stromem.
Název rodu Tilia pochází z řeckého ptilon (= křídlo), podle blanitých křídlatých listenů květenství.
Výskyt
Je původní téměř v celé Evropě a tvoří rozsáhlé lesy na Krymu a Kavkaze. Pěstuje se až k polárnímu kruhu od nížin až do hor. V souvislých porostech se často vyskytuje v křovité formě. Dožívá se až 500 let a vždy byla čato vysazována. Můžeme se s ní tedy setkat na starých vesnických návsích, u kostelů, křížků a kapliček. S oblibou se vysazuje také v alejích a ochranných lesních pásech.