Herbář
Vikev ptačí
krytosemenné
vyšší dvouděložné
bobotvaré
bobovité
Popis
Je to vytrvalá bylina se silným plazivým oddenkem a (10-) 20 - 150 cm dlouhou, chabou, poměrně tenkou, hranatou a měkce krátce přitiskle chlupatou až olysalou lodyhou, na bázi někdy hnědě až černě naběhlou, větvenou. Listy jsou zpeřené s 5 - 8 (-12) páry lístků a na konci mají větvenou úponku. Palisty jsou polostřelovité, 3 - 7 (-10) mm dlouhé, přitiskle chlupaté až olysalé. Lístky krátce řapíčkaté, eliptické, podlouhlé až kopinaté, na vrcholu zaokrouhlené nebo zašpičatělé s nasazenou špičkou, na bázi zaokrouhlené, na rubu obvykle přitiskle chlupaté, na svrchní straně někdy olysalé, zelené, s řapíčky asi 0,5 mm dlouhými. Květenství válcovité až vejcovité, zpravidla stejně dlouhé jako podpůrný list, s (2-) 12 - 40 (-50) květy; stopky květenství (15-) 40 - 120 (- 160) mm dlouhé, přitiskle chlupaté až olysalé, květní stopky 1 - 2 mm dlouhé. Květy šikmo odstálé, nevonné, kalich zvonkovitý, 3,5 - 4,5 mm dlouhý, řídce chlupatý, zelený, často namodralý nebo nafialovělý, na špičkách tmavší, s kališními cípy trojúhelníkovitými, kratšími nebo přibližně stejně dlouhými jako kališní trubka. Koruna je (7-) 9 - 10 (- 12) mm dlouhá, světle modrofialová až modrofialová, velmi vzácně bílá, pavéza vejčitá, na vrcholu vykrojená, čepel ± stejně dlouhá jako nehet, křídla a člunek kratší. Plody jsou kratičce stopkaté, podlouhlé až čárkovité, (15-) 17 - 22 (-25) mm dlouhé a (3,5-) 4,7 - 5,0 (-6,0) mm široké, lysé, pískově hnědé až šedohnědé lusky zúžené v tupý zobánek. Obsahují 1 - 3 (-10) semen, stlačeně kulovitých, obvejcovitých nebo krychlových, hladkých, olivově zelených nebo hnědých, sametově matných. Kvete od června do srpna (září).
Výskyt
Roste na loukách, mezích, výslunných stráních i lesních okrajích a na skalách, mnohdy i na vlhčích a rašelinných loukách, rumištích, březích rybníků a vodních toků, na náspech aj. Snáší různé podklady, vyskytuje se na půdách písčitých, hlinitopísčitých až jílovitých, na slunných až stinných, teplých i chladných, suchých i zamokřenějších stanovištích.
Její přirozené rozšíření je dnes těžko zjistitelné, protože člověk ji šířil uměle jako pícninu. Dnes roste po celé Evropě kromě Portugalska a jižního Španělska, na sever zasahuje až do Švédska a Norska. Norští plavci ji prý dovezli na Island a do Grónska. Dále roste v severním a mírném pásu Asie až do Jakutska, na Sachalin, do Japonska a Číny a v Severní Americe.
Je dosti podobná příbuzné vikvi huňaté (Vicia villosa Roth), ta je však nápadně odstále chlupatá a často má dvoubarevnou korunu s bílým člunkem a křídly a modrofialovou pavézou.